Znáte to !? Den jako každý jiný. Po práci si jdu udržovat formu do fitka, kde jsem náhodou potkal kamaráda Pepu, který mi oznámil, že parta našich společných kamarádů a známých pořádá lyžařskou výpravu na zajímavé a trochu zapomenuté místo v Itálii Val Senales (údolí v Jižním Tyrolsku), které je ve výšce 2000 m.n.m. na úpatí ledovce Hochjoch (3280 m.n.m.) a cíl je nejvýše položený hotel v Evropě Grawand ve výšce 3212 m.n.m. A světe div se bylo ještě volné místo! 🙂 Neváhal jsem ani minutu a potvrdil účast. Ano myslíte správně! Grawand je mimo jiné známý také tím, že zde byl nalezen tzv. ledový muž – Ötzi. Kdo neví je to přezdívka zachovalé přírodní mumie člověka, který žil v období mezi roky 3400 – 3100 př.n.l. v době měděné, nalezené v září 1991.
Deset dní uplynulo jako nic a 8.3. 2023 v 6:00 už mě vyzvedávala dodávka hlavního organizátora a vedoucího výpravy Zbyňka. Ještě asi hodinu jsme postupně objeli Teplice odkud všichni pocházíme a vyzvedli ostatní účastníky. Část jela ještě osobákem a konečný počet členů výpravy se uzavřel na 9.
Dobře naladění jsme vyrazili na cca 9 h dlouhou cestu k našemu cíli. Cesta utekla jak nic a byli jsme na místě. Přesněji ve vesničce Maso Corto cca 60 km od Bolzanu na úpatí Palla Bianca (3738 m.n.m.), zde jsme se všichni včetně bagáže naložili na velkou kabinovou lanovku a už stoupali k našemu cíli na Hotel Grawand, kde nás čekali tři noci a tři dny lyžování v tamním středisku. Nutno podotknout, že v tu chvíli jsem si skutečně uvědomil, jaké je trávit delší čas v takové nadmořské výšce 😀 , už jsem to totiž zažil v Davosu, kde jsme bydleli na Jakobs Hornu ve výšce cca 2500 m.n.m. a toto je skoro o 1000 m. výše a kdo to zná ví o čem mluvím.
Dole a po cestě lanovkou nahoru bylo vidět, že je snad nejméně sněhu za poslední desetiletí a to i vzhledem ke zkušenosti dvou členů týmu Pepi a Karla, kteří zde nebyli poprvé jako mi ostatní. Karel Netolický jeden z členů je mimo jiné bývalým rychlostním lyžařem a jedním z průkopníků této disciplíny, který zažil začátky našich kamarádů, kolegů a osobností z komunity AR Radka Čermáka a Honzi Totha (SPEEDSKI a SKICROSS). Již také zmiňovaný Pepa Říha, který je velkým cestovatelem a asi nejtvrdším, neschopnějším a nejodvážnějším lyžařem z nás, jeho zálibou je samozřejmě freeride, heliski atd. a je také členem komunity AR, slibuje zajímavé osobní školení právě na freeride :-). Z počátku byli obavy kvůli tomu sněhu, ale s přibývající nadmořskou výškou bylo jasné, že lyžovat se bude!!! A najde se i místo na nějaký ten freeride. Upozorňuji, že jsem sice dobrý lyžař, ale před freeridem mám velký respekt a sám bych se do takového sjezdu nepustil a tady to bylo vůbec poprvé co jsem to zkusil.
Bylo sice i trochu oblačnosti, ale věděli jsme, že zítra to bude mnohem lepší. Předpovědi v těchto místech nelze brát s jistotou ani den dopředu a tak jsme vsadili na optimismus a super náladu.
Ubytování s polopenzí vůbec není špatné i když se to hned nezdálo, tak jídlo bylo celkem fajn. V ceně máte také saunu, malý fitness a možnost zahrát si ping pong nebo stolní fotbal. Vše jsme samozřejmě každý den využili.
Už sama sauna nabízela velkou zábavu co se týká výběhu do sněhu a 😀 a hraní ping pong obíhačky po pár panácích přineslo spoustu zábavy :-D. Výhled z pokojů byl neuvěřitelný. Ovšem ne každý pokoj se může pyšnit tímto ranním výhledem.
Navštívili jsme dvě důležitá místa a to vyhlídku nad hotelem, která je ve výšce 3251 m.n.m. a je to tzv. Ötzi Peak.
Dlouhé schody jsme s lehkostí vyběhli a pak jsme na sobě začali cítit tu nadmořskou výšku a tak jsme se museli trochu uklidnit a už jsme dělali pouze stojky v podání vedoucího výpravy Zbyňka.
Dále je po hřebeni kousek od hotelu místo, kde je instalována obrovská koule ze skla a oceli o průměru asi 7 metrů. Je konstruována s řadou prstenců vložených v pravidelných intervalech, které rozdělují rok na stejné časové intervaly a odráží slunovraty a rovnodennosti. Kruhy se každých 15 minut otáčí a lze díky tomu určit čas a den podle polohy slunce.
První den lyžování ve čtvrtek 9.3.2023, byl sice ráno ještě v mracích, ale brzo k polednímu se udělalo jasno a to popustilo uzdu našich lyžařských vášní a za nedlouho jsme byli ve svém živlu ☺.
Skupina z leva Pepa, Zbyněk, Karel, Míla, Já (Dali) , Standa a Pavel. Chybí Zdeněk s Jirkou (Píďa) ty jezdili všude také jenom ne s námi většinou :-D. Zatím co část hned na start sjela úplně dolu na hlavní lanovku do Maso Corto co nás vezla na hotel. My jako druhá půlka jsme zkoušeli vše nahoře. Neuvěřitelné bylo až nečekané množství sjezdovek a možností lanovek a vleků. Každý si zde přišel na své a navíc tak málo lidí jsem snad ještě nikde na horách nezažil. Opravdu člověk sjel a hned jel nahoru celý den.
Po několika sjezdech jedeme sedačkou až nahoru na Grawand, abychom našli druhou půlku a sjeli si to zase až shora. Po cestě nahoru už vidíme tři chybějící ze skupinky, jak jedou na částečně upravené a zavřené sjezdovce přímo od hotelu a bylo hned jasné kam pojedeme také. Chtěli jsme samozřejmě kluky dohnat a tak jsem s Pavlem a Karlem nastavili tempo.
To se mě moc nevyplatilo, protože jsem po asi 100 metrech, tak v 80-ti km rychlosti najel na obrovský kus ledu a doslova vyletěl z lyží. Po několika desítkách metrů kotrmelců, jsem se zvedl jako by se nic nestalo, hůlky stále v ruce (nechápu :-D) a upaloval do kopce pro lyže, které zůstali vedle sebe o 30 m výše. Po cestě nahoru jsem si všiml kolik těch ledů tam je a bylo jasné proč je sjezdovka zavřená. No jo jako malý kluci klasika :-DDD lezou kam nemají. Tento akrobatický kousek zaznamenali kolegové Píďa a Standa ze sedačky a dost je to pobavilo. Štěstí ale stálo při mně a mám pouze naražené koleno, což vůbec nebránilo ani tomu, když nás Pepa v průběhu dne hecnul se Zbyňkem na freeride pod jednou ze sedaček. 😀 To ale předbíhám. Nejdříve byl oběd a odpočinek v malém hotelu Rifugio – Bella Vista kousek pod Grawandem.
Výhled je nádherný, což je už z názvu „Bella Vista (Pěkný Výhled)“ jasně patrné.
No a po obědě jedu se Zbyňkem a Pepou na sedačce na Grawand a Pepa říká: „Tak co Dali dáme menší freeride!?“ koukl na Zbyňka a ten zase na mě. Chvilku trvalo než jsme se teda se Zbyňkem rozhoupali při pohledu dolu (Pepa by už byl dávno dole, při tom rozhodování ) Zbyněk se ještě zmínil o slíbené instruktáži. Na to Pepa pouze odvětil : „To dáš :-DDD“.
No a po této rychlé instruktáži naše následně vyfocené stopy prozrazují své :-DD. Bohužel nebyl nikdo, kdo by to točil. Tak snad příště.
Můj první freeride jsem tedy zvládl bez pádu, kolize ze skálou a asi i větších problémů. Asi jsem si tu daň vybral už při ranním pádu.
No a pak jsme to dali ještě jednou :-DDD.
Celý den bylo krásně a jezdili jsme, jak rychlý a zběsilý a možná i smyslů zbavení jsme nakonec po drtivém dni sjeli dolu do Maso Corto na krátký odpočinek, kdy nesmělo chybět samozřejmě bombardino a nějaké to pivko!
A po cestě nahoru jsme toto vybrali jako freeride na další den :-DDD.
Večer byla krátká zábava a hlavně ping pong a stolní fotbal po sauně a po několika panácích se šlo spát. A protože byl krásný měsíc a k tomu nadmořská výška. Se spánkem to udělalo své a tedy moc jsme toho nenaspali. Nutno podotknout, že každý prožívá spánek v této nadmořské výšce jinak složitě :-DDD.
Druhý den v pátek 10.3.2023 lyžování přineslo bohužel větší oblačnost :-DDD
a tak jsme freeride sice vypustili, ale dali jsme to do zásadních kilometrů na lyžích celkově a zkusili lyžovat i na druhé straně údolí na Lazaun, které je takové na pohodu a bylo tam lépe vidět. Ještě že jsme toho nafotili dost den před tím. 😀 Dnes nás žádná panoramata bohužel nečekala. I přes to, je tam jedna část sjezdovky z Lazaun a to černá sjezdovka, kde nám Zbyněk s Pepou ukázali jaké to je se v podstatě rychlostně teleportovat dolu :-D.
Celý den se nesl v duchu musíme najezdit co nejvíc, protože na druhý den bylo hlášeno velmi špatné počasí a to se večer a hlavně v noci potvrdilo. Vítr o 90 km/h nás nenechal v podstatě vyspat a ráno nahoře byli všechny lanovky a hlavní lanovka zavřené. Nic méně dva odvážlivci Karel a Standa to v tom sajgonu dali a sjeli z hotelu na lyžích dolu do Maso Corto. Nakonec jsme se namotivovali a rozhodli další, ale to už zakročila vedoucí hotelu a svým tělem zatarasila vchod ven s tím, že takhle ne pánové a řekla, že nás sveze hlavní lanovka do které dali zátěž asi tunový betonový kvádr, aby se lanovka tak nehoupala. Jinak by nás čekala rolba, pokud by se rozhodli, že lanovka nepojede.
Ještě jsme si rychle prohlédli Ötziho muzeum.
A tím naše výprava pomalu končí a vydává se na cestu zpět na klid, protože nám vypadl jeden den lyžování kvůli počasí. A protože bylo trochu času navíc. Po cestě jsme se stavili ještě v malém olympijském městečku Seenfeld na oběd a malou prohlídku a není to také vůbec špatné na víkendovou lyžovačku a pak pokračovali co ČR. 
Naše výprava se opravdu podařila a musím opravdu doporučit toto místo a středisko, protože kromě toho, že je to krásné a zajímavé místo, tak na lyžování si tam každý najde to své a co je důležité je to krok od civilizace a hlavních lyžařských center jako je Val Gardena (cca 2 h) a bývá tam asi opravdu málo lidí, že nikde na nic nečekáte, žádné fronty a žádné zbytečné komplikace. Jsem rád, že jsem se zúčastnil a těším se na další dobrodružství z naší partou velkých kluků.
